Museum československého rocku

Historie firmy Discant (zaměření na beatové tituly)

zpracoval Jan Müller (hudební historik)

V období politického uvolnění koncem šedesátých let se v Brně několik lidí z okruhu hudebních umělců pokusilo založit hudební nakladatelství, které si kladlo za cíl pomoci především moravským interpretům lépe se uplatnit na gramofonových deskách.
Hlavním iniciátorem vzniku a prvním ředitelem firmy Discant byl známý brněnský textař a moderátor rozhlasových a televizních hudebních pořadů - Jan Šimon Fiala.
Přípravné práce pro založení firmy byly zahájeny již na podzim roku 1968. Firma Discant (původně se měla jmenovat Tritón) byla založena v Brně jako družstvo hudebních umělců, a její činnost byla zcela oprávněná a v souladu s tehdy platnými právními předpisy.
Dne 28. 2. 1969 Jan Šimon Fiala požádal písemně ředitele lisovny gramodesek Loděnice u Berouna n. p. Supraphon ing. Richardu Vodičku a v dopise mimo jiné napsal, že:, „Snahou brněnských umělců je vytvořit družstevní hudební vydavatelství a tím zajistit spravedlivou míru publicity odpovídající jejich uměleckým vlohám, což dosud nebylo možné“. A zároveň vznesl požadavek, zda by Gramofonové závody byly schopny vyrobit pro Tritón 500 000 gramodesek ročně.
V odpovědi z 5. 3. 1969 dal ing. Vodička zástupcům družstva příslib „že za předpokladu udělení vydavatelského oprávnění tomuto družstvu vyrobíme v roce 1969 cca 500 000 ks gramofonových desek o průměru 17,5 cm.“ , čímž bylo možno zahájit samotné vydavatelské práce.
Mezi další zakládající členy patřili:
Textařka Růžena Sypěnová, která vykonávala funkci uměleckého poradce přes vydávaný repertoár.
Vedoucím výroby se stal zpěvák Ladislav Rosecký, hlavní náplní jeho činnosti bylo jednání s gramofonovými závody v Loděnicích ohledně věcí souvisejících s lisováním gramodesek. Vedoucí obchodního oddělení byl Josef Komůrka (bývalý majitel obchodu s gramodeskami v Brně), a Vladimír Fiala (příležitostný textař a hudebník).
S vydáváním gramodesek se začalo v květnu 1969, tentokráte již pod novým názvem Discant.
S ředitelem brněnského rozhlasu Jaroslavem Juráškem byla dne 7. 7. 1969 podepsána smlouva o spolupráci, která zahrnovala mimo jiné, že Discant může na své náklady vydávat na gramofonových deskách rozmnoženiny zvukových záznamů, které byly pořízeny v Československém rozhlase Brno. Za každou prodanou desku byl Discant povinen zaplatit rozhlasovému studiu paušální poplatek a rozhlas se zavázal, že bude častěji vysílat snímky z gramodesek Discantu, a zároveň je ve svém vysílání propagovat. V létě 1969 vzniklo i ostravské zastoupení Discantu, v němž byli Milan Sýkora, Miloš Zapletal a Jiří Zmožek. Discant spolupracoval velmi úzce jak s brněnským, tak později i s ostravským rozhlasovým studiem a na jím vydávaných gramodeskách vycházely téměř výlučně snímky pořízené ve studiích československého rozhlasu v Brně a v Ostravě.
Brzy po založení družstva se však ukázalo, že původní představy o podnikání nebyly zcela reálné a také se brzy projevil nedostatek finančních prostředků. Bylo tedy zřejmé, že bez dostatečného finančního krytí nebude možné dále činnost vydavatelství rozvíjet. Proto došlo v srpnu 1969 k jednání o zrušení družstva a od 1. 9. 1969 se stal Discant součástí Mládežnické obchodní komory (MLOK) a ředitelem se stal PhDr. Josef Svoboda a ve stejný den došlo také k registraci firmy u Městského soudu v Brně. Tento nezbytný krok byl učiněn hlavně z finančních důvodů, neboť samotnému vydavatelství pomalu docházely peníze na provoz. V této době se také počítalo s tím, že se firma Discant v budoucnu stane oficiálním hudebním vydavatelstvím nově se tvořící mládežnické organizace SSM (Socialistický svaz mládeže). Jan Šimon Fiala z vedení nakladatelství odstoupil a začal spolupracovat s Discantem pouze externě. Od září do prosince 1969 vykonával přechodně činnost vedoucího výroby Petr Bílek, zaměstnanec MLOKu, když později došlo k likvidaci firmy, nastoupil opět na jeho místo Ladislav Rosecký.
Ostravské vedení pobočky Discantu se snažilo se na gramodeskách prosazovat hlavně ostravské interprety a na podzim roku 1969 se snažilo o úplné ovládnutí nakladatelství.
Zatímco brněnské a ostravské oddělení mezi sebou soupeřilo, kdo nakonec bude mít hlavní slovo ve vedení firmy, do osudu Discantu zasáhla politika počínající normalizace, jmenovitě první muž ve státě - tehdejší generální tajemník ÚV KSČ (Ústředního výboru Komunistické strany Československa) Dr. Gustáv Husák. Jedním z hlavních důvodů k likvidaci bylo to, že na území Československa byly v té době již tři firmy, které vydávaly gramofonové desky: Supraphon, Panton a Discant a všechny se nacházely na území Čech a Moravy. Slováci, kteří doposud neměli žádné vydavatelství gramodesek se proto obrátili přímo na dr. Gustáva Husáka, jestli by jim v této věci nemohl být nápomocen. Ten se v celé věci začal osobně angažovat a v soukromém rozhovoru s ředitelem lisovny v Loděnicích nařídil převést výrobní kapacitu Discantu na tehdy nově vznikající slovenské vydavatelství OPUS Bratislava, čímž firma Discant prakticky skončila.
Rozhodnutím Politbyra ÚV KSČ pro řízení práce v českých zemích ze dne 16. 12. 1969, vycházejícím z linie KSČ (Komunistické strany Československa) ke konsolidaci poměrů v národním hospodářství, byla na základě ne zcela přesných informací odebrána Discantu ke dni 16. 2. 1970 výrobní kapacita v lisovně na 500 000 kusů desek, což v praxi znamenalo likvidaci firmy. Po únoru 1970 se již tedy nové gramodesky nelisovaly, pouze probíhala jejich distribuce. Až 2. 4. 1970 dostal MLOK Brno úřední povolení od Federální rady DMO (Dětských a mládežnických organizací), což znamenalo že firma Discant je oficiálně převedena do MLOKu a může v jeho rámci oficiálně podnikat.
To všechno však již bylo zbytečné, neboť firma Discant jako nakladatelství de facto skončila. Doprodej gramodesek probíhal až do vyčerpání zásob, tj. asi do června 1970. Ale ještě v té době členové Discantu neztráceli naději, situace totiž navenek vypadala tak, že činnost nakladatelství byla jen dočasně pozastavena. Firma Discant se ještě pokusila zachránit svoji existenci vydáním politicky motivované gramodesky s hlasem V. I. Lenina, pro tyto účely byly přepsány staré šelakové desky z archivu brněnského rozhlasu, ale i tato záležitost se nakonec zcela minula účinkem.
Když už bylo všem jasné, že činnost vydavatelství je definitivně zrušena, posledním pokusem o jeho záchranu byla snaha převést ho pod právě nově vznikající vydavatelství OPUS; Discant se měl stát součástí OPUSu jako jeho distribuční oddělení. Jednání s OPUSem se protahovala až do září roku 1970, ovšem marně, slovenská strana nechtěla s lidmi okolo Discantu za žádnou cenu spolupracovat a tak na podzim téhož roku firma definitivně zanikla.
V lisovně v Loděnicích byly postupně zlikvidovány i masterpásy, ze kterých se vyráběly lisovací nástroje k výrobě gramodesek. Ještě před jejich likvidací si firmy Panton a Supraphon vybrali několik málo snímků, které později vyšly na jejich gramodeskách.
Zbývá jen dodat, že teprve až po změně politických poměrů v roce 1990 se textařka Růžena Sypěnová pokusila o obnovení nakladatelství, k čemuž ovšem již nedošlo.

Značnou část repertoáru firmy Discant tvořily nahrávky moravského folklóru. Mezi nejúspěšnější gramodesky patřil záznam z folklórního festivalu Strážnice 1969, dále nahrávky Brněnského orchestru lidových nástrojů se zpěvákem Josefem (Jožkou) Černým, lidovou kapelou Podlužan, dále snímky ostravské cimbálové muziky Technik se zpěvačkou Jarmilou Šulákovou nebo Moravské cimbálové muziky řízené primášem Jindřichem Hovorkou. Dále vyšlo i pár desek s dechovou hudbou. Zde byly zastoupeny dechové kapely jako Malá dechová hudba Vlastimila Antoše či Starobrněnská 12% . Velkým projektem mělo být i vydání několika LP desek s mluveným slovem proloženým moravskými lidovými písněmi s názvem Slovácko sa súdí, které četl jejich autor, Zdeněk Galuška. Z tohoto projektu se podařilo vydat pouze dvě malé LP desky, další pokračování se již nepodařilo zrealizovat.
Dále to byly desky z oblasti populární hudby. Velká část produkce Discantu patřila tehdejším pěveckým hvězdám brněnské i ostravské pop-music, z brněnských to byli Alena Tichá, Jiří Duchoň, Ladislava Kozderková, Vladěna Krumlová, Jarmila Veselá, Milena Polášková, Štěpán Mátl, Petr Pospíšil či Milan Černohouz. Mnozí z těchto interpretů však byli smluvně vázáni u jiných vydavatelství. Aby nedocházelo ke střetu zájmů, vycházely po dohodě s Discantem jejich snímky napříště už jen na značkách Supraphon či Panton. Z ostravských zpěváků se jednalo většinou o nové objevy ostravské hudební scény: Arnošt Bracháček, Henryk Sumera, Marcela Urbášková a skupina netradiční dechovky Muzika bez kapelníka (pozdější Buřinky). Další zajímavou kapitolou v historii Discantu je neúspěšný pokus o vydání dvou LP desek Šimka a Grossmanna, který byl zapříčiněn poltickými důvody, neboť na jejich gramodeskách zaznívaly politické narážky.

Snímky moravských interpretů na značce Discant

.Na Discantu vycházely také snímky beatových skupin, které již předtím vydávaly své desky u firem Supraphon či Panton. K nim patřily např. starší snímky Hany a Petra Ulrychových ještě s kapelou Vulkán :
VRACÍM SE CESTOU DOMŮ 0 43 0027

Aleš Sigmund/Petr Ulrych
Hana a Petr Ulrychovi
Vulkán
POJĎ PŮJDEM SPOLU
Petr Ulrych
Hana a Petr Ulrychovi
Vulkán
Náklad gramodesky: 2001 kusů.

Petr Ulrych na další SP desce firmy Discant:
NONSENS 0 43 0019
Petr Ulrych/Vladimír Poštulka
Petr Ulrych
Atlantis
V POSLEDNÍ DOBĚ
Petr Ulrych
Petr Ulrych
Atlantis
Náklad gramodesky: 2460 kusů.

Zpěvačkám Martě a Teně Elefteriadu vyšla deska SP:
KDYŽ MÁ SRDCE PŮST 0 43 0003
Aleš Sigmund
Martha a Tena Elefteriadu
Vulkán
PŘÁNÍ DĚRAVÉ LOĎKY
Aleš Sigmund, Tena Elefteriadu/Aleš Sigmund
Martha a Tena Elefteriadu
Vulkán
Náklad gramodesky: 8044 kusů.
Pozn. Snímek Přání děravé loďky byl také vydán v roce 1970 na LP desce „Zpívají Martha a Tena Elefteriadu“ firmy Panton, obj. č. mono verze 01 0251, obj. č. stereo verze 11 0251. Jedná se ovšem o jinou nahrávku než na značce Discant.

 





Tehdy již slavné brněnské skupině Synkopy 61 vyšel úspěšný singl:
BŮH LENOSTI 0 43 0006
Petr Směja/František Jemelka
Synkopy 61
CASANOVA
Oldřich Veselý/František Jemelka
Synkopy 61
Náklad gramodesky: 11 903 kusů

připravována byla i EP deska, která nakonec vyšla v roce 1970 u firmy Panton.
A BYLO NÁM HEJ (Do It Again) 0 43 0045
Brian Wilson, M. Iove/Petr Směja
Synkopy 61
VENUŠE
Jiří Rybář/František Jemelka
Synkopy 61
JEN SI HREJ
Petr Směja/František Jemelka
Synkopy 61
SVATEBNÍ
Jiří Rybář/Petr Směja
Synkopy 61
Pozn. Tato EP deska byla vydána v roce 1970 u firmy Panton, obj. č. Pa 03 0428.

Druhou skupinu tvořily ty beatové kapely, kterým u této firmy vyšly jejich první nahrávky:
Jediné EP vyšlo skupině z Vítkovic Asteria se zpěváky Zacharem a Achillem Michailidesoviými.
VESELÁ LÁSKA 0 33 0040
Zachar Michailidis
Zachar a Achilles Michailidis
Asteria
OPĚT SÁM
Achilles Michailidis
Zachar a Achilles Michailidis
Asteria
CHCI ZAPOMENOUT
Achilles Michailidis
Zachar a Achilles Michailidis
Asteria
DALEKÁ POUŤ
řecká lidová
Zachar a Achilles Michailidis
Asteria
Náklad gramodesky: 3185 kusů.

Brněnské kapele The Speakers vyšlo SP, skupina vydávala pak další desky až u firmy Panton.
PRVNÍ HŘÍCH 0 43 0046
Petr Ulrych
The Speakers
produkce Aleš Sigmund
MLHA SE ZTRÁCÍ
Pavel Smílek/Pavel Cmíral
The Speakers
Produkce Aleš Sigmund
Náklad gramodesky: 3160 kusů.
Pozn. Snímek První hřích byl vydán v roce 1971 na EP desce firmy Panton, obj. č. Pa 03 0253.

Také skupině Progress Organization vyšel na Discantu debut. Další jejich snímky vyšly už na značce Supraphon.
KLÍČ K POZNÁNÍ 0 33 0051
Jan Sochor/František Jemelka
Progress Organization
SNOW IN MY SHOES
Zdeněk Kluka/René Trejtnar
Progress Organization
FORTUNE TELLER
Emanuel Sideridis/René Trejtnar
Progress Organization
Producent Aleš Sigmund
Náklad gramodesky: 3206 kusů.
Pozn. Průměr gramodesky 17, 5 cm, otáčky 33 ot./min.

 Zajímavé je i vydání reklamní desky pro Kofolu. Za "beatovou" nahrávku lze považovat skladbu "Dejte mi malej doušek.." zpívanou Petrem Němcem. Za názvem orchestru ORO lze (??) dohledat ostravské Flamingo.
DEJTE MI MALEJ DOUŠEK 0 49 0037
Drahoslav Volejníček/Milan Sýkora
Petr Němec a sbor
ORO
KOFOLA
Bohuslav Sedláček/Vlastimil Pantůček
Zbyšek Pantůček a sbor
Studio Brno, řídí Erik Knirsch
Náklad gramodesky: 1526 kusů. Pozn. Reklamní deska na limonádu Kofola, neprodejná.

Za "beatový" lze při troše představivosti považovat i snímek "Dnes už budeš mladá paní".
DNES UŽ BUDEŠ MLADÁ PANÍ 0 43 0025
Jan Slavotínek, arr. Ivo Březina
Arnošt Bracháček
Veronika Kvintet
LETNÍ RÁNO
Jan Slavotínek
Marcela Urbášková a Arnošt Bracháček
Ostravský rozhlasový orchestr, řídí Vladimír Trnka
Náklad gramodesky: 9661 kusů.